Vliv teploty na protahování svalu

Po dobách nadměrné popularity se protahování oprávněně stalo součástí běžného posilovacího tréninku. V posledních letech se věnuje více pozornosti i vlivům okolí na sval při protahování. Jedním z nejvýznamnějších faktorů působících na sval je teplota.

Poměrně známý je vliv pasivního zahřátí na sval. Bylo zjištěno, že zahřátí působí positivně na zvýšení rozsahu pohybu při protahování, ale překvapivě nebyly zjištěny žádné souvislosti s prevencí zranění. Překvapením však je, že podobně působí podchlazení svalu. Mechanismus účinku je však odlišný. Při tomto postupu dochází k analgetickému účinku na sval - tedy snížení prahu bolestivosti, který je často limitem rozsahu strečinku. Je třeba poznamenat, že tento postup může být značně rizikový s ohledem na svalová poranění. Při sledování bylo zjištěno, že pouhé zahřátí svalu bez následného protahování nezvyšuje rozsah pohybu při následném výkonu. Mnohem lepších výsledků při protahování se dosahuje aktivním zahřátím svalu - tedy pohybem. 

Většina pokusů v této oblasti je dělána na zvířatech pomocí zahřívání tepelnou lampou. Výzkum u lidí se častěji zabývá aktivním zahřátím svalu, ale aktivita působí na svaly několika způsoby - například uvolnění vápníku a zapojením dalších motorických jednotek - ve srovnání s jednoduchým zvýšením teploty.
Ve výzkumu je samozřejmě z humánních důvodů nemožné simulovat poškození svalu. Také je u zvířat obtížné simulovat svalové dysbalance či jednotlivé zkrácené svaly. 
Mám pocit, že simulace zkrácení svalů jeho fixací či omezením pohybu u zvířat nelze porovnávat se zkrácením svalů u člověka, z důvodů silných civilizačních vlivů člověka na jeho pohybový aparát.
Podchlazení použité během statického protažení se ukázala jako nejefektivnější metoda pro zvětšení pasivního statického rozsahu pohybu, ale pouze když je použito v počátcích protahování.

Při použití aktivního zahřátí většina lidí věří, že lehké zahřátí před zahájením samotné aktivity zvyšuje teplotu svalu, snižuje svalovou strnulost a zvětšuje rozsah pohybu. Studie u zvířat stále ukazují pokles strnulosti svalu i šlachy, pokud je předehřátá a potvrzují tyto závěry. Nicméně rozsah teploty, které byly při studii zjištěny, je mimo fyziologické hranice teploty u člověka. 
U lidí závisí efektivita zahřátí a pokles ztuhlosti svalu na typu zahřívacích cviků a na typu svalů. Například běh snižuje ztuhlost lýtkových svalů, ale ne u hamstringů. Podle výzkumu nemá běh vliv na rozsah pohybu. Strečink po zahřívacích cvicích snižuje ztuhlost hamstringů, ale účinky netrvají ani 30 minut, a to dokonce i tehdy, když se hned po protahování začíná trénovat. Podle jediné provedené studie jízda na stacionárním kole nemá vliv na rozsah pohybu u kvadricepsů a hamstringů, i když u kotníku ke zvýšení rozsahu pohybu došlo. Jiná studie zjistila, že pomocí jízdy na stacionárním kole došlo ke zvětšení pasivního ohybu boku, ale že pánev nebyla během měření náležitě stabilizována.

Závěrem je třeba poznamenat, že závěry studií nejsou jednoznačné, protože podle mého názoru nelze zcela interpretovat výsledky studií uskutečněné na zvířatech na člověka a aktivní zahřátí pohybem zůstává stále nejlepší přípravou na následné protahování/strečink i sportovní výkon.