Vliv genetiky a tréninku na sportovní výkon

Obvykle se udává, že vliv genetických faktorů na úspěšnost jedince ve sportu se pohybuje okolo 50%. Studie a data podporující tuto hypotézu však nejsou definitivní a výzkum v této oblasti stále probíhá. Velká skupina trenérů i sportovců na všech výkonostních úrovních však přisuzuje větší váhu vnějším vlivům, kam patří trénink, výživa, socioekonomické zázemí apod. V následujících řádcích nastíníme základní teorie a probíhající výzkumy v této oblasti.

Výzkum je zaměřen na vliv tréninku a okolí na sportovní výkon jedince. Odborníci často mluví o Teorii cíleného (specializovaného) tréninku. Počátek této teorie spadá do osmdesátých let, kdy byla vytipována základní tréninková kritéria sledování. Výsledkem těchto pozorování bylo pouze zjištění, že zlepšování sportovních dovedností není příliš závislé na zvoleném způsobu tréninku, ale spíše v oblasti "přístup k tréninku", tedy v oblasti motivace k tréninku, tedy v oblasti psychologie. Výrazně se tak projevuje vnitřní motivace jedince k výkonu, která nemá žádný vztah k okamžité pochvale či finanční odměně. V tomto případě se výzkum dostal k poznání, které ani nebylo jeho předmětem.

Častým problémem těchto výzkumů je nedostatek dostatečně homogenní skupiny srovnatelně výkonných sportovců a tak se obvykle pracuje s běžnou populací (např. se studenty sportovních škol) a výsledky se potom přenáší do vrcholového sportu. Samozřejmě při tomto postupu se kvantifikují obecně známá kritéria, jako například složení svalových vlákem, vitální kapacita, plic, srdeční frekvence... Když stejná kritéria použijeme na vrcholové sportovce, zjišťuje se, že tito vyjímeční jedinci jsou v jednotlivých kritériích vlastně pouze průměrní, nebo jen lehce nadprůměrní - a ta záhadná jedinečnost tak často uniká.

Přiznejme si, že také "kritéria úspěšnosti" v psychologické oblasti neumíme dostatečně kvantifikovat a popsat. Z dlouhodobých výzkumů je možné vypozorovat následující:

- úspěšní sportovci dokáží lépe vyhodnocovat vizuální informace a předvídat (anticipovat) budoucí akce, což je důležité zejména u kolektivních her. Např. úspěšný brankář reaguje lépe na akci útočícího protihráče - lépe předvídá budoucí akci.

- mají lepší schopnost vnímat najednou velké množství informací a tyto informace dobře a rychle vyhodnocovat.

- mají rychlejší, přesnější a efektivnější motorické reakce

Vyjmenované dovednosti jsou částečně dílem vrozených schopností, které mohou být rozvinuty do sportovních dovedností efektivním tréninkem. Stanovit přesnou hranici mezi tím, co je vrozené a mezi tím co je dílem tréninku, je velmi obtížné. Je obvyklé, že jedinec vyniká pouze v určitém druhu sportu - dovednosti získané v jednom sportu jsou obtížně přenositelné do jiného.

Pro další objasnění výše zmíněné tématiky je třeba věnovat pozornost těmto aspektům:

- souvislost mezi bázemi kyseliny DNA a atletickým výkonem - doposud neexistuje rozsáhlejší výzkum souvislostí mezi bázemi kyseliny DNA a sportovím výkonem. Je to zřejmě důkazem toho, že výkon je podmíněn tolika genetickými faktory (které samy o sobě ještě žádnou zlatou medaili nevybojovaly) a také zřejmě tím, že vliv vnějšího prostředí je větší, než se doposud předpokládá

- často používanou metodou je výzkum jednovaječných dvojčat, kdy se zkoumá vliv vnějších faktorů na geneticky shodné jedince. Otázku je, jak jsou tito jedinci formováni prostředím před začátkem výzkumu a jak ovlivňuje výsledek výzkumu právě ona obtížně popsatelná oblast psychiky.

- nedostatek sportovců ve zkoumaném vzorku: jak již bylo zmíněno dříve, studie běžně zkoumají jedince z běžné populace a výsledky se zobecňují na špičkové sportovce. Dosud neproběhl (nebo nebyl zveřejněn) výzkum zaměřený na genetické dispozice špičkových sportovců. Tito sportovci podstupují vysoce strukturovaný trénink zaměřený na adaptaci na vysokou fyzickou zátěž. Vliv této dlouhodobé zátěže (více než 10 let) na lidský organismus není doposud plně objasněn. Přes všechna tato úskalí seriózních i méně seriózních výzkumů se zdá, že vliv genetických faktorů je více než 50%. Například vliv genetiky na tělesnou výšku mezi jedinci je více než 80%. Proto je pravděpodobné, že vliv genetických faktorů na rozdíly ve sportovním výkonu různých jedinců se bude rovněž lišit.

S pokračujícím výzkumem na poli genetiky zřejmě dojde k dalšímu upřesňování vlivu genetiky na výkonost jedince. Současně s tím pokročí ve vrcholovém sportu výzkum na poli metodiky tréninku, výživy, legální i nelegální používání léků… Myslím si, že v nejbližších letech se dočkáme dalšího zlomu v růstu výkonosti v jednotlivých sportech a zároveň se pravděpodobě zkrátí průměrná doba vrcholové kariéry sportovce.