Úrazy v kulturistice

Ze statistik ČSTV vyplývá (do r. 1989), že kulturistika patří z hlediska úrazovosti mezi nejbezpečnější sporty, hned vedle badmingtonu a plavání. Při 15000 aktivních členech s počtem úrazů 10 - 15 ročně to opravdu tak ze statistiky vyplývá. Je však tomu skutečně tak?

Pokud se podíváme na sportovní (závodní) kulturistiku, vidíme na pódiu závodit obvykle dvě, někdy i tři generace závodníků či závodnic - zdálo by se tedy, že zátěž organismu není tak zničující, jako v jiných sportech, kde kariéra sportovce kulminuje v mladším věku. Částečně je tomu opravdu tak. Pozvolná, stupňující se zátěž, která je (pokud je správně trénováno) navíc komplexní a rozvíjí celý svalový aparát umožňuje tělu dostatek času ke kvalitní adaptaci a zátěž. Přesto všechno se i v kulturistice vyskytují úrazy.

Jak uvádí MUDr. Medek, bývalý lékař české representace v kulturistice se nejčastěji vyskytují následující úrazy:

1) úrazy úponů a šlach

které jsou typické pro kulturistiku, tzn. natržení či přetržení Achilovy šlachy, velkého prsního svalu (M. pectoralis major), deltového svalu (M. deltoideus) a nadhřebenového svalu (M. supraspinatus). S výjimkou Achilovy šlachy jsou lokalizace uvedených úrazů typické téměř výhradně pro kulturistiku. Uvedené úrazy jsou způsobeny jednak způsobem tréninku a jednak používáním nedovolených podpůrných látek, které mimo jiné způsobují nerovnoměrný růst svalů a šlach.

Častým problémem u starších lidí bývá dlouhá hlava dvouhlavého svalu pažního (M. biceps brachii), kde je šlacha svalu prodloužena a neudržuje sval ve správné fyziologické poloze.

Úraz nadhřebenového svalu svalu (M. supraspinatus), respektive jeho šlachy, je často způsobený použitím příliš velké zátěže při tréninku ramen tzv. nadhozem. Tento úraz následně znemožní na velmi dlouhou dobu efektivně vykonávat trénink a bohužel jeho následky často přetrvávají i po vyléčení.

2) úrazy kloubů

poranění menisku - poměrně častý úraz, zejména při provádění dřepů, kdy poloha kloubu neodpovídá fyziologické poloze (časté “vytáčení kolen” pro co nejlepší efekt na sval). Toto poranění je často kombinováno s poraněním kolenních vazů.
poranění loketního kloubu - známé úponové bolesti opakovaným přetížením (téměř každý kulturista si vyzkoušel na sobě), které jsou typické i pro jiné sporty tzv: oštěpařský či tenisový loket.
poranění rameního kloubu - z hlediska posilovacího tréninku je velmi důležitá kvalita okolních svalů, protože ramenní kloub má mnoho stupňů a rovin volnosti.
Samostatnou kapitolou je otázka zranění a poškození páteře. Veškeré změny na postavení končetin, na kvalitě jednotlivých svalových skupin mají bezprostření vliv na postavení páteře.
V kulturistice se spíše vyskytují chronické obtíže, než bezprostřední poranění. K poranění páteře dochází zejména při mrtvích tazích a dřepech (i na přístrojích). Nejčastěji se jedná o vyhřeznutí meziobratlové ploténky v kombinaci s poškozením vazů či svalů. Častou příčinou bývá velká svalová dysbalance mezi zádovým a břišním svalstvem.
Při předcházení úrazů je třeba se věnovat následujícím oblastem:

1. rozcvičení
2. teplota prostředí
3. zneužití nedovolených podpůrných látek
4. prostorové možnosti tréninku (uspořádání posilovacích strojů a jejich bezpečnost)
5. osvětlení prostoru
6. oblečení a obutí
7. kvalita posilovacích pomůcek
8. odborné vedení tréninku a poskytování dopomoci
9. krátkodobý i dlouhodobý stav organismu

Kulturistika je skvělý sport, který stojí zato dělat několik desítek let, ne-li celý život, proto doporučuji všem opatrnost při tréninku a příslovečnou kapku štěstí, aby mohli trénovat, tak jak sami chtějí.