Hypermobilita a několik poznámek jak posilovat s hypermobilními klouby

Myšlenku napsat tento článek ve mně podnítila moje nová klientka, která má hypermobilní hrudní páteř v oblasti mezi spodními částmi lopatek a pod lopatkami (cca Th 6-9) a sval bedrokyčlostehenní (m. iliopsoas), což mě velmi překvapilo, neboť m. iliopsoas je sval posturální, tedy náchylný ke zkrácení. Ale i takové věci jsou možné!

Co je to vlastně hypermobilita?

Je to stav, kdy jsou vazy a klouby extrémně uvolněné, a tudíž náchylné k zablokování. Kloub či obratel se může přesunout ze své původní polohy do jiné, kde není schopen vykonávat svoji funkci, a proto hrozí poranění! Hypermobilita = větší volnost kloubů a snížená odolnost vazů.

Hypermobilita může být celková nebo lokální, zpravidla bývá lokální. Celkovou můžeme sledovat u gravidních žen, kde je hypermobilita podnítěna hormonem progesteron a estrogen.
Doporučení: U gravidních žen necvičit strečink až do krajních poloh!

Hypermobilní jedinci jsou často klidní lidé (stres totiž zvyšuje svalové napětí). Na páteři se u nich projevuje vrstvový syndrom dle Jandy. Tzn. na páteři jsou patrná plochá a zakulacená místa těl obratlů. Nejčastěji je při pohledu na záda zbytnělá horní oblast trapézového svalu. Oblast hrudní páteře, zejména prostor mezi lopatkami je vychudlý (vypadá jako lavor). Bedra jsou zbytnělá. Zadek je ochablý.

Testovací pohyby

1. Ve flexi zápěstí se za pomoci druhé ruky přitahujete palec k předloktí (hypermobilita: palec se dotkne předloktí)
2. Ve stoje ve flexi páteře (kolena jsou natažená) se snažíte dotknout prsty podlahy (normalita: ± 5 cm, hypermobilita: až po předloktí na podlaze)
3. Spojení rukou za zády (normalita: dotknete-li se konci prstů, hypermobilita: rukama dosáhnete až na předloktí)

Několik poznámek jak posilovat s hypermobilními klouby (Josef Švajgl)

Základní zásadou při posilování je nezhoršovat hypermobilitu. Dávno již jsou pryč doby, kdy jedničku z tělocviku měl ten, kdo se předklonil nejhlouběji.

Hypermobilita je typická pro některé sporty, kde je přímo vyžadována, jako gymnastika, bojové sporty apod. Zatímco v bojových sportech je většinou hypermobilita (většinou dolních končetin) kompensována dostatečným svalovým rozvojem, zejména v ženských sportech, kde sportovkyně nemají tolik rozvinuté svalstvo může činit problémy. Hypermobilita může být vrozená nebo získaná (sportem nebo jinou činností), dále se může vyskytovat na všech kloubech, nebo pouze na některých. Hypermobilita není většinou překážkou v posilovacím tréninku. Je třeba dbát několika zásad, které popíši na příkladech.

Loketní kloub

Velmi často je hypermobilní loketní kloub. Proto při tréninku je dobré trénovat s opřenou paží, s důslednou kontrolou v zrcadle nebo s kontrolou tréninkového partnera. Doporučuji u začátečníků při tréninku bicepsu nepoužívat kladky a přístroje a důsledně se naučit techniku s volnými jednoručními činkami.

Ramenní kloub

Problémem se mohou stát hypermobilní ramenní klouby, protože jsou to klouby s nejvíce rovinami pohybu a stav ramenního svalstva významným způsobem ovlivňuje uložení ramenního kloubu a tím i jeho funkci. Dokud nedojde ke zpevnění ramenních svalů je třeba je procvičovat velkým množstvím cviků, a ty velice často měnit. Doporučuji začátečníkům používat hlavně jednoruční činky a kladky. Trénovat s důrazem na správnou techniku v úrovni 50 – 60% individuálního maxima, raději s vyšším počtem opakování (14 – 16 opakování v sérii).

Kyčelní kloub

Asi nejzávažnějším handicapem pro posilovací trénink se mohou stát hypermobilní kyčelní klouby. Často se stává, že sportovec o tom ani neví. U kyčelních kloubů se můžeme setkat s nedostatečným vývojem kloubní jamky, takže zejména při tlakových cvicích, kdy síla působí souběžně s osou páteře, kloubní jamka neposkytuje dostatečnou oporu kloubní hlavici. Samozřejmě to souvisí i se stavem svalů v okolí kloubu. V tomto případě jednoznačně doporučuji spolupráci s odborným lékařem, zvýšenou pozornost věnovat svalstvu hyždí a břicha (spodní část). Doporučuji trénovat i cviky oblíbené u žen (v aerobiku, kalanetice - hyždě a břicho) a vybudovat nejdříve dobrý svalový základ v této oblasti. Je nutná zvýšená opatrnost při tréninku na strojích (dřepy, hacken dřepy, leg press) a při dřepech.

Nekladu si nárok popsat celou problematiku, pouze jsem se snažil popsat několik zkušeností a jak při nich postupovat. Nelze opomenout individualizaci tréninku, kterou jsem zde nezmiňoval.