Diagnostika pohybového aparátu trochu jinak

Diagnostika je jedna z nejzákladnějších metod, které by se jistě měly při seznamování s klientem a před začátkem samotného cvičení zařadit. Nejpříjemnější a nejkvalitnější by samozřejmě bylo použití nejmodernější diagnostické techniky, ale kdo z nás má v dnešní době na tohle čas- teď mluvím ústy svých klientů (jako trenér na to mám jiný názor). A tak se v praxi nejvíce setkáme s klasickým, dalo by se říci na první dojem "laickým" ( často je opak pravdou ), vyšetřením: pohledem, pohmatem a provedením testů samotným trenérem...

Podstatou diagnostického vyšetření není však pouze měření a zkoumání stavu pohybového aparátu, ale i navázání dostatečně příjemného kontaktu s klientem za účelem plné důvěry ve znalosti osobního trenéra a to je věc, která hraje důležitou roli nejen ve vzájemném vztahu se cvičencem ale i v samotném tréninku (rozmyslíte si, komu se svěříte, když máte nakládací činku nad sebou?)

Jsem od přírody důvěřivý tvor….
Měla jsem klientku - jmenovala se Miriam. 
Každé ráno podstupovala hrůzostrašné vstávání kolem šesté hodiny ranní a chodila cvičit, aby zhubla několik málo kilogramů. Po několika měsících vlastního snažení se mi svěřila do péče. Zamnula jsem si rukama, jelikož všechno nasvědčovalo tomu, že naše spolupráce bude úspěšná a výsledek na sebe nedá příliš dlouho čekat. Co víc byste si mohli přát než cílevědomého (zastávala pozici manažerky v nejmenované reklamní agentuře a odhodlání ji ani trochu nechybělo), poměrně zdravého klienta, který Vám tvrdí, že se bude do puntíku řídit Vašimi radami, o kterých víte, že se Vám během bezmála jedenácti let osvědčily jako na 99% fungující…

Avšak u Miriam nefungovaly.
Mluvily jsme dlouhé hodiny, kroutily hlavami, společně se snažily najít ten správný směr a typ tréninku, konzultovala jsem s dalšími kolegy (vyzkoušely jsme za tu dobu snad úplně všechno), nespala jsem dlouhé noci a začala pochybovat o svých zkušenostech a znalostech…

Až jednou, zrovna když jsem se chytala za hlavu, jelikož Miriam opět přibrala na váze, za mnou přišla její kamarádka. Se shovívavým úsměvem mi začala vyprávět o společných večeřích a každodenních firemních akcích.

Nyní něco pro kolegy: je důležité získat si nejen stálého a spolehlivého, ale hlavně pravdomluvného klienta, kterých není, stejně jako osobních trenérů,v dnešní době příliš mnoho.

Ráda bych se nyní zaměřila na diagnostiku spíše z pohledu klienta, který se Vám tímto dává v šanc a prvním kontaktem s Vámi nastupuje cestu učení o sobě samém (nejen v oblasti cvičení, jak je z výše uvedeného příkladu patrné), což je pro mnohé z nich něco naprosto nového a často i překvapivého.

A jelikož jsou lidé spíše netrpěliví, než trpěliví, musí mít, opravdu musí - věřte mi, toto učení formu zábavnou a nenásilnou, pokud možno plnou nových a dosud nezveřejněných maličkostí a ne být jen plné povídání o dietě a striktním posilování. 
Jak to vypadá snadně...

Mezi metody, které nejraději používám, patří jednoduchý projekční test - kresba, na který mne kdysi přivedl článek Daniely Stackeové, a o kterém jsem se dále dozvěděla více z knih s podobnou tématikou, např. "Body Image - Psychologie nespokojenosti s vlastním tělem" od Sarah Grogan.

Doporučuji tento test zařadit buď na úplný konec diagnostického vyšetření klienta, pokud jste si již získali jeho plnou důvěru, a nebo jej přesunout do další, co nejbližší, budoucí hodiny, kdy se Vám klient více "otevře" a nebude se bát projevit své umělecké sklony často v dosud neobjeveném stylu. I když stačí pouze obrys vlastního těla, je to pro mnohé větší úskalím než svléknutí se do spodního prádla. 

Budete považováni za šamany a nadlidské bytosti, pokud budou Vaše pozorovací schopnosti natolik dobré, když objevíte:

- ploché nohy u klienta, který se Vám radši ani nevyzul, protože se bál o svou díru na ponožce (z mé zkušenosti tito lidé často své nohy ani nenakreslí a useknou je v kotníku či je jejich velikost tak nepatrná, že je možné najít je až po delším hledání)

- nutace pánve a další detaily ukazující na narušení stranové symetrie pohybového
aparátu u osoby, která je evidentně mimo alkoholové opojení a přesto se nakreslila tak, že jistě musí každou chvíli spadnout na naklonivší se stranu

- zjistíte, že Vaši klientku netrápí ani tak zkrácený trapéz (ten je z kresby patrný 
v podobě méně či více se rozšiřujícího trapézu na jedné či obou stranách), ale spíše úsměšné poznámky manžela na povolené poprsí při ranním čištění zubů (na kresbě v podobě několikrát tužkou obtažených obrys prsů) aj.

Metod je samozřejmě velká spousta, a tak o tich dalších zase někdy jindy.


Použitá literatura:
1. MUDr. Tichý, M.: Funkční diagnostika pohybového aparátu. Praha, 1994
2. Kolektiv autorů: Pohybový systém a zátěž. Praha, 1997
3. Janda, V.: Vyšetřování hybnosti. Praha, 1981
4. Stackeová, D.: Tělové schéma- možnost ovlivnění pohybovou aktivitou (článek), 8.12.2000
5. Grogan, S.: Body Image- Psychologie nespokojenosti s vlastním tělem. Praha, 2000