"Být individualistou" ve vrcholovém sportu se vyplácí

Konzervativní lékaři i dietologové i na prahu nového tisíciletí pokračují v mýtu, že dobře nakombinovaná strava je optimální pro každého člověka, včetně vrcholových sportovců. Jeden z mých vysokoškolských profesorů mi kdysi řekl: „Proč se pořád cpete těmi doplňky, vždyť Vám musí stačit běžná česká strava a pivo. Obsahuje to všechny látky, které Vaše tělo potřebuje.“ A pak uvedl příklad jistého úspěšného sportovce, který žádné doplňky nikdy neužíval,... „a kam až to dotáhl.“

Časem, když už jsem měl zkušenosti a poznatky s desítkami úspěšných vrcholových sportovců i se stovkami rekreačních a přemýšlel jsem nad dosaženými výsledky, vzpomněl jsem si na jeho slova a jeho argumentace mi připadala stejná, jako bych chtěl obhajovat počínání zástupů kuřáků s příkladem jistého pana Nováka, který „kouřil 60 let třicet cigaret denně“ a nic se mu nestalo. Ano, můžeme pouze konstatovat – pan Novák měl štěstí. Dnes, když už se vrcholový sport stává i soutěží mozkových buněk, nejen těch svalových (tzn. kdo má vedle sebe lepší tým odborníků, má lepší výsledky),tak dobrá suplementace sportovců je stejně důležitou záležitostí jako kvalitní, poctivý léta trvající trénink.

Typická studie vitamínů ve sportu probíhá tak, že se samozvané skupině vysokoškoláků podá libovolné množství jednotlivého vitamínu či jiného doplňku po dobu několika dní nebo v lepším případě po dobu několika týdnů. Tyto studie placené většinou z peněz daňových poplatníků bortí pravidla výzkumu v oblasti výživy a jsou přinejmenším dezorientující a ztrátou času pro všechny strany. Většinou to končí tak, že hejna chytře se tvářících profesorů tyto studie posuzují stylem, že tábor, který je pro, se hádá s táborem, který je proti, bez jakéhokoli vztahu výsledků k základním principům výživy.

Ve výživě vrcholových sportovců se musí uvědomit určitá základní pravidla, jejichž ignorance dříve či později povede k oslabení výkonu, stagnaci a nakonec ke zhoršení zdravotního stavu daného jedince.

Na prvním místě si musíme uvědomit biochemickou individualitu sportovce, tzn. různí lidé mají úplně odlišné výživové potřeby. To, co je u jednoho optimální dávkou, může u jeho kolegů vést k předávkování.

Za druhé, doplňky jsou účinné pouze v synergii s jinými. Náhodné zvýšení množství jedné složky je k ničemu, pokud se nezvýší množství těch, které s ní působí v souladu. Např. v domácích lékárničkách je tolik pilulek se železem, že by se z nich dal postavit Titanik, ale pokud jej je nedostatek, tak samotný preparát sám o sobě tento deficit většinou nevyřeší. Pro výrazný výsledek se musí užívat i jeho synergika. (tzn. kyselina listová, vitamin B12, B6, C, E a zinek).

Třetím důležitým pravidlem je soustavně si budovat lepší tělo, tzn. vyváženou suplementací vybudovat dokonalé buňky. Krevní buňky potřebují na obnovu tři měsíce, svalové dokonce šest. (Studie vitamínů by měla tedy trvat alespoň šest měsíců.)

Jediné, o co jde, je jednotlivý atlet a jeho individuální výkon. Pokud tři sportovci z osmi mají vynikající výsledky a pět ne, průměrováním výkonu celé skupiny ničeho nedosáhneme. Vitamíny, minerály a ostatní doplňky jsou stavebním materiálem přesně zapadajícím na své místo – jako stavebnice LEGO. Počet a velikost míst je individuální jako otisk prstu. Pokud místa zůstanou neobsazena – naše LEGO postavíme špatně – tak vzrůst, rozvoj a funkce těla se oslabí a výkon nebude optimální.

Často se setkávám s případy, kdy sportovci s velkými vlohami pro dané odvětví léta živoří pod vlivem nějakého ignorantského poradce v oblasti výživy nebo dietologa, který způsobí, že se jejich vývoj dostane vlivem nutričně chudé české stravy pouze na střední úroveň.

Druhým extrémem jsou vitamínové vrtochy většinou se skrytými komerčními úmysly (členy několika multilevelů), které doporučují nekonečné, nesmyslné a navzájem nesouvisející kombinace vitamínů jako ergogenické palivo. Výsledkem je pak sportovec polykající před soutěží hrsti zbytečných pilulek, slibující si od užívání daného přípravku okamžitý výsledek.

Takže nám nezbývá nic jiného, než zapomenout na extrémy. Jídlo nám bohužel vitamíny potřebné k intenzivnímu cvičení a vrcholovému sportu nezajistí a na druhou stranu nadměrné užívání vitamínů, které tělo ke svým funkcím již nepotřebuje, je zbytečné sponzorování výrobců. Pokud nám opravdu jde o zlepšení výkonu, tak nezbývá nic jiného, než analýza a pečlivé plnění individuálních potřeb. Žádné vitamíny ani doplňky nezpůsobí zázrak přes noc. Zázrak spočívá v přizpůsobení výživových potřeb biochemii těla a tréninku.